30 November 2012

Cloud Atlas - 90%

Cloud Atlas/Atlas Mraků, jeden z filmů, na které jsem se tento rok velmi těšila. Jeden z filmů, který má skvělý trailer, jeden z nejlepších jaké jsem tento rok viděla, s hudbou od mé milované skupiny M83. Jakmile jsem zjistila, že film má knižní předlohu, knihu jsem zakoupila a čekání krátila čtením. Zhltla jsem ji raz dva, párkrát se k některým částem vrátila a u pár si pobrečela a byla jsem zvědavá, jak se bratři Wachowští poperou s tolika prolínajícími se a vzájemně se ovlivňujícími příběhy.

6 příběhů, 6 postav, které spojuje mateřské znaménko ve tvaru komety a mnohem více.

Tichomořský deník Adama Ewinga Rok 1849: První příběh sleduje plavbu mladého notáře, vracejícího se z Chathamových ostrovů u Nového Zélandu zpět do Spojených států. Během plavby, při které zachrání život otrokovi Autuovi, jež je černým pasažérem na lodi, onemocní a na starosti si ho vezme doktor Henry Goose, kterého Ewing považuje za přítele. Léčba jak se zdá, však nemá žádný účinek a Ewingovi je stále hůře.

Dopisy ze Zedelghemu Rok 1931: V druhém příběhu se setkáváme s mladým talentovaným skladatelem Robertem Forbisherem, který odjíždí do Belgie, aby se stal pomocníkem a učencem známého, ale již velmi starého hudebního skladatele Vyvyana Ayrse. Tady začne psát i své první vlastní dílo a narazí na deník psaný Adamem Ewingem, který ho strhne. Svůj pobyt ve skladatelově sídle, který je okořeněn románkem s Ayrsovou ženou, popisuje v dopisech svému blízkému příteli a milenci Rufusi Sixsmithovi.


První záhada Luisy Rey 70. léta: Mladá novinářka Luisa Rey, pracující pro bulvární plátek Spyglass se dostane do ohrožení života, když se rozhodne napsat reportáž o společnosti Seabord. Poté, co se ve výtahu setká s britským fyzikem Rufusem Sixsmithem, který napsal zprávu kritizující nově vybudovaný reaktor Hydra právě touto společností. Přes Sixsmithe se také dostává k dopisům Roberta Forbishera.

Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe 21. století: Postarší vydavatel Cavendish si užívá úspěchu z vydaného besteselleru do chvíle než se na scéně objeví ziskuchtiví bratři autora. Cavendish musí zmize a díky bratrově "pomoci" se ocitá v hotelu Aurora, který jak se ukáže, je domovem důchodců. A dostat se ven nebude tak snadné.

Orison Sonmi-451 rok 2144: Ocitáme se v Neo Soulu (Korea). Sonmi, klon vytvořený pro práci v restauraci, je před svou popravou zpovídána archivářem. Vypráví mu příběh, kdy opustila rutinní běh života za pomoci mladého Hae-Joo Changa, člena protivládní skupiny, která má za cíl svrhnout vládu korporací. Hae-Joo jí ukáže, co se skrývá za "oslavným" propouštěním klonů mezi lidi a s její pomocí chce odhalit tuto skutečnost celému světu.

Zachry - post-apokalyptická budoucnost: Zachry žije se svým kmenem primitivním životem na ostrovech (Havaj), poté co téměř veškeré lidstvo zemřelo během "Pádu". Jeho lidé se modlí k Sonmi, kterou považují za svou bohyni. Poté co nečinně přihlížel zabití svého bratra, jej provází postava Starého Goergieho, který je ztělesněním ďábla. Na ostrov připlouvá loď Jasnozřivých (poslední lidé z moderní civilizace), která tu zanechává Meronym. Ta bydlí i přes nevoli Zachryho u jeho rodiny a pozoruje tamní život. Zachry i přes svou nedůvěru k Meronym slíbí, že ji zavede do hor ke staré a opuštěné observatoři. Při cestě jí, i přes našeptávání Georgieho, zachrání život a nedůvěřivost se mění v přátelství.

V prvních vteřinách filmu, kdy se všechny příběhy střídaly skoro po vteřinách, jsem trochu znejistěla.  Když se objevila postava Frobishera, připravujícího se na sebevraždu, tak ve mě hrklo. V knize je to jedna z nejsilnějších částí a při představě, že se s ním vypořádají už na začátku a příběh tím ztratí na síle jsem si říkala, že tohle dobře nedopadne....obavy byly zbytečné. Co musím primárně vyzdvihnout je to, jak se režiséři poprali s prolínáním příběhů. Díky tomu, že se každý příběh odehrává v jiné době a prostředí se neztratíte, i když scény přeskakují z jednoho na druhý. Ano někdy, si říkáte proč teď, ale na konci kdy se vše spojí, pochopíte, že to udělali správně.

Prostředí jednotlivých příběhů je to, co stojí za vyzdvihnutí a s čím si opravdu režiséři vyhráli. Scény z Neo Soulu jsou úžasné a vydaly by na samostatný film, ostatně jako všechny ostatní příběhy. Film taky trvá tři hodiny (a to z knížky dost ubrali, což mě v některých momentech mrzelo), ale uteče ani nevíte jak.

Dále bych určitě vyzdvihla masky herců, kteří se objevují jako postavy ve všech příbězích. Tady bych chtěla upozornit, že to nemá nic společného s reinkarnací!!!! Tu hledejte u postav, které mají společné mateřské znaménko ve tvaru komety. Bylo zábavné pozorovat, kdo se objeví v jaké roli v dalším z příběhu. Určitě nejvíce mě pobavil Hugo Weaving jako přísná sestra Noakesová z domova důchodců. Pro představu přikládám obrázky. Někoho byste vůbec nepoznali, ale o to je to zábavnější.





Film láká na hvězdná jména jakou jsou Tom Hanks, Halle Berry, Hugo Weaving, Hugh Grant, Jim Broadbent a oni jsou skvělí. Ale u mě zabodovali především ti "méně hvězdní" Jim Sturgess a Ben Whishaw (mimojiné také Q v nové bondovce). Líbila se mi, pro mne doposud neznámá, Doona Bae - představitelka Sonmi. 

Za mě je to 90% a je to dáno i tím, že jsem četla předlohu a některé změny pro mě nebylo lehké překousnout (příběh Forbishera především a také ta modrá tečka na obloze na závěr....). Ale poslední půl hodinu, hodinu filmu jsem byla přilepená k plátně a film hltala. Nesmím zapomenout na hudbu, o kterou se postaral německý skladatel Tom Tykwer. Soundtrack jsem si hned po shlédnutí zakoupila a už čtvrtý den si tu úžasnou hudbu vychutnávám. 





No comments:

Post a Comment